L * Á * S * K * A

04.05.2017

Co se mi vybaví, když vyslovím slovo láska? Nevím, asi to, co každému - srdce, rudé růže, dvě hrdličky, zkrátka hmotné jevy, ale to není ono. To, co mám na mysli, je něco vzácnějšího, lepšího, krásnějšího. Stojí pro to překonat oceány, lži i pravdu, stojí za to zemřít. Je to někde mezi dvěma srdci a dušemi, mezi dvěma lidmi.
Je to něco jako žij nebo zemři, ale miluj. Možná jsem moc mladá, možná právě to je předpoklad, že o lásce nemám ani tu nejmenší představu, že nevím, co to znamená, ale kdo to ví? Myslím, že věk je věcně nepodstatný, vždyť láska je v nás už od prvního podívání na svět, pěstujeme ji v sobě, rozvíjíme a dáváme ji tomu, kdo si to zaslouží. A ten, kdo ne, toho nenávidíme.

Když jsme na dně, dává nám naději a hřejenemilovaná srdce. Lidé touží po životě v přepychu, přemýšlí jaký stůl, židli, jaké luxusní auto a jakou jeho značku mají koupit, jak budou žít. Ale co láska? Proč se na ni zapomíná? Žádná jiná věc na světě vás nikdy nebude milovat tak jako vaše celoživotní láska, vaše dítě, vaše rodina.
Co když jednoho dne váš luxusní sen shoří na prach? Co pak? Co když si v téhle chvíli uvědomíte, co je skutečně důležité. Ale to důležité je už dávno pryč, protože ho vyhnala vaše pýcha a neopětovanost citů, váš celoživotní závod za něčím lepším, než jsou vaši milovaní. Budete už navždy sami a první, co budete hledat jako záchranný člun je Láska.

Možná vás má pro někoho směšná úvaha pobídne k přemýšlení, jiní jen zakroutí hlavou nad mou opovážlivostí psát o něčem z mé nezkušenosti a poblázněného mládí. Ale moc o tom nepřemýšlejte, protože jediné za, co stojí bojovat je právě LÁSKA.