Jsem jako jiskra. Vzplanutí. Pocit beztíže, který trvá jen vteřinu, ale cítíme ho, vnímáme a chceme, aby nikdy nepřestal. Pocit, že svět vlastně neexistuje, že se vznášíme v časoprostoru bez pravidel a život, život nám leží u nohou. Pocit plný pocitů bez studu a přetvářky, bez strachu z odmítnutí. A najednou je vše prosté, jednoduché jako dech,...
Stavím si svůj svět
plný rýmů, slov a vět,
plný víry, snů a lásky
bez odpovědí na otázky.
Nevim, jak funguje svět a vesmír. Proč je nebe a na něm hvězdy, který vidíme jen, když zapadne slunce. Nevim, jestli i ony vidí nás a nevim, jestli někdo poslouchá moje myšlenky a když pláču, tak mě objímá, aniž bych cokoliv cítila. Nevim, jestli mi někdo šeptá do ucha, co mám udělat a čemu věřit. Nevim, jestli je osud...
Neboj se, já mám větší strach
a občas tápu v pochybách.
A i kdybys stál jako skála,
asi bych se stejně bála.
Možná jsem květina, jen trochu jiná.
Ne však tvá růže, jen kopretina.
Nekypím krásou a velkým květem,
prorůstám tiše svým vlastním světem.
Malta je obecně fakt krásná. Je to malinkej ostrov, takže všechno je tu nadohled a i když člověk jede úplně na opačnou stranu, za hodinku je tam. Se ségrou jsme se vsázely, jak je Malta veliká. Co byste řekli? Nojo, vyhrála Domča. Já tvrdila, že je větší než Praha, bohužel ne. Malta má jen něco kolem 360 m2 a Praha...
Upřímně, ubytování tady je děsně drahý. Člověk hodně dlouho hledá, než najde něco snesitelnýho cenově i polohově a tak vůbec, aby to tak nějak vyhovovalo. My jsme si našly pidimidi byt na airbnb.cz za relativně dobrou cenu na prvních 14 dní. Jinak určitě jde i booking anebo případně nějaký sdílený bydlení, pronájem pokoje atd. Ale do toho se...
Když se před námi v lednu rozprostřel novej rok a všude ještě mrzlo a nás to štvalo, řekly jsme si se ségrou, že tenhle rok rozhodně nebudeme sedět v létě doma. Protože koronáč nám tak trochu odepřel několik dovolených, řekly jsme si, že to teda pořádně nakopneme a nepojedem na týden, ale někam minimálně na měsíc se vším všudy,...
Článek je o tomhle plemeni málo. Vydalo by to na celou knihu, bohužel nemám tolik času a ani tolik zkušeností, abych se do toho pustila. Třeba jednou. Každopádně i těch pár měsíců, který jsme s naší shibulou strávili, stály sakra za to. Nevíte dne ani minuty, tohle stvoření je jedna velká nepředvídatelná střela. Já jsem o ní snila, co jsem...
Začala se šňůra, dlouhá cesta za štěstím. Za Klářiným štěstím, která nebrala zajatce a neohlížela se na krvácející oběti. Klára si šla tvrdě za svým. Asi za svým snem. Nebo za infarktem. A já byl vždycky u toho.
Moc toho o životě nevím. Ani jsem však nikdy nechtěl. Když jsem pozoroval lidi, vždycky mě hrozně rozčilovali. Pořád jenom přemýšleli a přemýšleli. Přemýšlením často ztráceli spoustu času a všechno kolem hrozně ubíhalo. A to mě nebavilo. Možná to bylo tím, že jsem vlastně nikdy nevytáhl paty ze svého brlohu a nikdy neviděl možná opravdový svět....
Čím víc žijeme, tím míň zažíváme. Stali jsme se otroky. Sami sebe? Jistě. Ostatních? Možná více. Naše životy, naše osudy, pravdy, lži, sny i zážitky už nejsou jenom naše. Už jsme opustili ten prostor. Praskla naše bublina. A naše okna už nějakou dobu existují bez záclon. Jsou otevřená dokořán a lákají, volají ostatní kolemjdoucí, aby do nich...
