Bez MALTY to nejde

Když se před námi v lednu rozprostřel novej rok a všude ještě mrzlo a nás to štvalo, řekly jsme si se ségrou, že tenhle rok rozhodně nebudeme sedět v létě doma. Protože koronáč nám tak trochu odepřel několik dovolených, řekly jsme si, že to teda pořádně nakopneme a nepojedem na týden, ale někam minimálně na měsíc se vším všudy, abychom se nejenom pořádně opekly, ale taky něco zažily a trochu se pocvičily v životě i v jazyce. A tak po dlouhým hloubání nás napadla Malta, teda abych byla přesná, napadlo to ségru. To jen pro pořádek, ona je na to strašně háklivá. Ano, je geniální a byl to její nápad. Takže Malta.
Jaro uběhlo jako voda a naše přípravy vypadaly asi tak, že žádný nebyly. Pořád jsme všechno odkládaly, až nás to nakonec dostihlo a byl tu červen a my chtě nechtě musely zasednout a všechno to probrat, domluvit, objednat a naplánovat. Proběhlo to relativně hladce a když jsme měly letenky i ubytování, spadl nám kámen ze srdce. Mohly jsme vyrazit.

6. července jsme pobalily, co jsme mohly. Upřímně, tohle balení bylo to nejhorší, co jsem v životě zažila. Zabalit se na měsíc do jednoho malýho kufru na kolečkách bych nepřála žádný holce. Hodiny jsem kolem toho kufru chodila, děsilo mě dnem i nocí, že do tak malýho prostoru mám zabalit teď svůj život a někam odjet. Každopádně po dlouhým vyndavání a zandavání, nadávání a klení se to podařilo. Kufr se obalil do potravinářský folie a víc už jsem se na něj ani nepodívala, než se na letišti svezl spolu s ostatníma do podpalubí letadla. Vzlétaly jsme až pozdě večer, takže jsme na letišti oblezly všechny dostupný automaty v naději, že něco dobrýho ulovíme. Neulovily. Bylo tam mrtvo.
Do letadla jsme se nasoukaly skoro jako poslední. Až když jsme dosedly a odfrkly si, došlo nám, že je všechno za námi i před námi zároveň a že teda vážně poletíme. Letadlo vyjelo a jak se blížilo k vzletu, obě jsme vedle sebe ztichly. Já najednou dostala trochu strach a taky hlad, to se stává. Domča se zas ponořila do svých myšlenek a já jí nechtěla rušit. A tak jsme vzlítly do černý tmy. Nad Prahou jsme udělali elegantní otočku a pak už jsme prostě letěli vstříc něčemu novýmu a byl to fajn i nefajn pocit. Malto, už jedem!