Rozhodování ?!?

Ať chceme nebo ne valnou část života nás provází samá rozcestí. A ukazatelé? Musíte si vybrat, kterou cestu zvolíte, později zjistíte, že možná nebyla ta pravá, ale přesto přinesla vašemu životu zkušenost, která za to stála. Rozhodnutí číhají na každém kroku našich všedních dnů. Nejdřív to mohou být rozhodnutí prostá. Dáme si čaj nebo kávu? Jenže později se mění ve větší strašáky. Tahle budoucnost nebo tahle budoucnost? Často si říkám, že by bylo snažší, kdyby můj život někdo řídil. Kdybych musela dělat, co by mi bylo přikázáno a já se tudíž vzdala rozhodování.
Jenže pak mě napadne. Vážně bych byla šťastná? Vážně bych byla klidná s vědomím, že nemám na výběr? Že nemůžu sejít z cesty a že nikdy nepoznám, co by se stalo, kdybych zabočila vlevo?
Vlastně nebyla. Zní má odpověď. Vlastně by to byla nuda. Přece jenom nás naše vlastní chyby zabaví, učí a utužují. I těm největším světaznalcům a egomanům dávají jejich chyby někdy pořádně zabrat. Protože to potřebují, aby zjistili, že ne nad vším mají moc, a že jejich život nikdy nemusí být vždy jen o nich. Nesnáším pocit, že jsem něco mohla udělat líp. Nikdy nebudu se svým rozhodnutím na sto procent spokojená a jistá. Vždycky si budu říkat, co když. Jen občas zapomínám, že scénář mého rozhodnutí někdy určitě také zní, co když je tahle cesta správná, je to to pravé a já už z ní nemusím odbočovat. Nikdy mě nenapadne, že to co dělám, je vlastně třeba dobře. Vždy se ohlížím a mnohdy sama nevěřím svému rozhodnutí. Snad nejsem sama. Přála bych sama sobě i vám samá dobrá rozhodnutí, aby bylo co nejméně škod a chyb, ačkoliv nám právě ony pomáhají růst a zrát.